V podstatě jde o to, že se k léčbě používá stejný přípravek (avšak ve zředěné formě), který je schopen stejnou nemoc – příznaky vyvolat při podání ve své „surové“ materiální podobě. Např. homeopatický přípravek Allium cepa (z cibule) se používá k léčbě rýmy s typickými příznaky – zarudnutí, pálení a slzení očí, vodový výtok z nosu. Víme, že jen krájení cibule vyvolá takovéto příznaky u zdravého člověka. Jiným příkladem je např. rulík zlomocný, Belladonna, který po požití vyvolá u zdravého člověka zarudnutí, horečku s rychlým nástupem, bolesti hlavy a v krku, pocení. Podáme-li homeopatický lék Belladonnnu člověku, který trpí onemocněním s podobnými příznaky, může dojít k rychlému vyléčení. Ale pozor! Rulík zlomocný, Belladonna, je prudce jedovatý, je třeba podat co nejmenší, avšak ještě účinnou dávku.
K léčebným účelům se používají homeopatické přípravky zhotovené z výchozí látky (převážně z rostlinné, ale i ze živočišné říše,z minerálů, z prvků, z energií…) a to speciálním postupem – několikanásobným ředěním a tzv. potencováním (protřepáváním) na požadovanou potenci. Čím je látka „zředěnější“ a „protřepanější“, tím má hlubší účinek na tělesnou, mentální a emocionální úroveň. Jde vlastně o přenos léčebné informace – energie výchozí substance na materiální nosič – kuličku mléčného cukru nebo na tekutinu. Pokud tato informace souzní (rezonuje) se symptomy nemocného, může vést k uzdravení.
Celostní přístup
Homeopatický přípravek se nevybírá jen podle konkrétní indikace, tj. názvu nemoci, ale je vybrán na základě souhrnu všech fyzických, mentálních a emocionálních charakteristik konkrétního jedince, na základě celkové konstituce. Neexistuje tedy jeden homeopatický přípravek na konkrétní onemocnění.
Hahnemann výstižně říkával: „Neléčím nemoci, léčím člověka“.